Bio-vázy, vázy IN a vázy Lúka: rozhovor DEKOR 2

Výstava DEKOR2 – Galerie CZECHDESIGN

17. 3. – 5. 5. 2016

Autorky projekt: Markéta Nováková a Mira Podmanická

Výstavní projekt DEKOR 2 pro galerii CZD přímo navazuje na výstavu DEKOR v bratislavské Galérii X. Výstavu jsme chtěly rozšířit a tak jsme oslovily další autory, nebo jsme vybraly od již oslovených, slovenských a českých, mladých autorů jiná díla. V rámci přípravy výstavy jsme se nechaly přímo ovlivnit prostorem galerie a instalační, variovatelné prvky jsme připravily na míru pro prostory galerie.

Mira: S Markétou spolupracujeme už dlhšie. Začalo sa to kolekciou váz „Bio-vázy 0-5“ v roku 2013, ktoré sme vystavili na výstave „Váza“, a potom aj na viacerých domácich a zahraničných akciách: napr. Talente 2014 v Mníchove, Stolečku, prostři se! 2014 vo Veselí nad Moravou, Designblok 2014 v Prahe a na Národnej cene 2015 v Bratislave. Odvtedy sme kolekciu rozšírili o ďalších niekoľko kusov. Naša spolupráca však už neostáva iba pri vázach, ale pripravujeme aj iné projekty. Je to pre mňa podnetná skúsenosť, keďže ja sa venujem v prvom rade soche a inštalácii. Prácu s porcelánom a vázami však vnímam tiež ako druh voľnej výtvarnej trojrozmernej tvorby. Je to akoby len iný, možný spôsob vyjadrenia. Spolupráca je ale v niektorých chvíľach náročná, keďže skĺbiť názory a nápady dvoch samostatných a dosť rozdielnych výtvarníčok je dosť náročné a kompromisy v tomto smere nie sú tým očakávaným ani chceným.

Markéta: Moje vlastní tvorba se zaměřuje především na techniku lití porcelánu do sádrových forem, nejraději vytvářím doplňky ke stolovaní a do interiéru. Ve své tvorbě vycházím z geometrie, z geometrické hry průniků, půdorysů a profilů, zásahů do tvaru a přechodů jednotlivých tvarů.

Díky spolupráci jsem začala více pracovat s organickými přírodními tvary, s barvou, experimentem a trochu i s náhodou, ale i s výraznější autorskou polohou jednotlivých prací. Co se týče naší společné kolekce Bio–vázy, jsou tam viditelné vlivy z obou našich oborů. Sochařským způsobem jsme domodelovávaly jednotlivé detaily, pracovaly jsme s každým kusem jako s originálním uměleckým dílem. To jsme podpořili i různými keramickými dekoračními technikami. Pracovaly jsme s povrchem s glazurou a bez glazury – tzv. biskvitem, s klasickým obtiskem, malbou kobaltem a kresbou tužkou pod glazuru, nebo s barevnou – zabarvovanou glazurou.

Výstava DEKOR 2 vznikla již jako nekolikátý společný projekt, v kterém je našim cílem prezentovat a propagovat především tvorbu mladé generace výtvarníků/designérů z Čech a Slovenska. V kolekci prací prezentujeme různé přístupy k tvorbě, otevíráme pohled na dekor, co všechno může být dekorem, jaký může být: barevný, plastický, celoplošný. Odvíjí se na vystavených pracích v souvislosti s tvarem a významem předmětu. Vzniká za použití různých technologií – klasických, alternativních i experimentálních, od tradičních, po současné, jako je například CNC fréza.

Vystavující autoři jsou čerství absolventi, nebo se pohybují na profesionální scéně už několik let. Jsou to absolventi pražské VŠUP, plzeňské FDULS, ústecké FUD UJEP, nebo bratislavské VŠVU. Je zajímavé hledat paralely, souvislosti i odlišnosti odrážející se v jejich tvorbě v závislosti na zkušenostech, absolvované škole, rozdílném pedagogickém přístupu a místě, kde žijí a pracují.

Zeptaly jsme se vystavujících na některé věci, které souvisí s jejich tvorbou a přímo s výstavou.

------------

Jak vznikla výtvarno – designerská dvojice si.li.? Jak se vám spolu pracuje?

Odpovídá Simona Janišová: Naša spolupráca vyplynula spontánne zo zdieľania spoločného ateliéru. Úplné prvotiny vznikli spojeniami našich individuálnych prác. Neskôr sme začali vytvárať radu „basics“, už špeciálne pre značku si.li. Spolupracuje sa nám nenútene a veľmi príjemne, hlavne asi preto, že vo výtvarných názoroch sa zhodujeme. Za najprínosnejšie považujem to, že vytvárame práce, ktoré by samostatne pravdepodobne nikdy nevznikli.

Tvoje tvorba se pohybuje v široké škále využití klasických, alternativních – experimentálních, ale i těch nejmodernějších technologií. Jak vnímáš rozdíl mezi nimi, jejich možnosti? S jakými prostředky nejraději pracuješ?

Simona: Myslím si, že akákoľvek technológia je len predĺžením ruky autora. Aj CNC frézu považujem za nástroj, podobne ako špachtľu na modelovanie. Kým nie je hlava, ruka ani oko dostatočne vytrénované, nepomôže žiadne náradie. Rozdiel medzi klasickými keramickými technológiami a priemyselnými technológiami (využívanými v procese tvorby keramiky) vidím hlavne v rýchlosti. Používanie softvéru a hardvéru umožňuje niekoľkonásobne zrýchliť hlavne proces prototypovania. Za predpokladu, že ho vieme správne ovládať - lebo ani stroj zatiaľ nedokáže všetko. Osobne ale nepreferujem žiaden zo spôsobov. Keď som jedným unavená, utekám k tomu druhému a naopak.

Pro tvou tvorbu jsou typické přesahy, mezioborová spolupráce, experiment, recyklace keramických i nekeramických materiálů a akce. Jakým způsobem a pro koho vznikla váza KA?

Odpovídá RomanŠedina: Mé realizace jsou vždy spojeny s vášní pro technologie a výtvarné umění. Někdy se pak stane, že více převládá stránka emotivní nežli praktická. Dříve jsem spolupracoval se společnostmi, jako jsou THUN, Český porcelán, atd. Poté jsem založil vlastní značku LIMITED., která se zabývá designem nekonvenčního porcelánu. Tento porcelán je vyráběn pouze v limitovaných sériích. Vybrané materiály a barvy jsou používány tak, aby vznikaly krásné a inspirativní věci.

Vázy KA odkazují na dnes zapomenuté keramické okouzlení starověkých japonských hrnčířů. Ukazují sofistikovanou práci nanášení porcelánu ve vrstvách. Na jednoduchých tvarech je zachycen moment poslední fáze dekorace pastelových odstínů.

Vázy KA vznikly při práci na projektu RECYCLE pro RIJKSMUSEUM Amsterdam a také byly prezentovány na místě národní kulturní památky Dolní oblasti Vítkovic. Tam jsme uspořádali LIVE CERAMIC SHOW - originální instalaci a živou dekoraci nových váz v bývalé kompresorovně.

Při realizaci váz Nice Twice jsi musela zvládnout hned dvě velmi náročné technologie – práce s porcelánem je sama o sobě dost náročná, o to víc, když jsi ji musela skloubit s technologií tradičního českého broušeného skla. Prozradíš nám, jak vzniká nebo je to výrobní tajemství?

Odpovídá Markéta Kalivodová: Váza Nice Twice vzniká litím do formy zapůjčené z fabriky, která je jediným výrobcem pravého cibulového vzoru (Český porcelán Dubí a. s.). Na vzniku porcelánové vázy není nic neobvyklého. Postupně se do formy nalévá porcelánová hmota neobarvená, následně pak hmota obarvená růžovým barvítkem nebo oxidem kobaltu. Při vytváření barevných hmot je důležité, aby na sebe obě kombinované hmoty z technologického hlediska správně seděly. Kdyby tomu tak nebylo, mohlo by se stát, že při následném broušení váza jednoduše praskne. Samotná váza projde přežahem na 920 stupňů. Pak se odveze do již zmiňované porcelánky v Dubí, kde na ní lepím cibulový dekor. Následně se naglazuje vnitřek a vázu čeká výpal v plynové peci na 1350 stupňů. První vázy jsem si sama brousila, nyní už však podstoupí výlet, tentokrát na vysočinu do Světlé nad Sázavou do firmy Bomma, kde je na vázu strojově vybroušen požadovaný dekor. Tečkou na výrobě vázy je nalepení popisku, kde jsou kromě mého jména i jména všech institucí, které se na vzniku každé vázy podílely. Popisek je znovu vypálen v peci a váza je pak konečně hotová. :)

A co se týče spolupráce s Richardem Švejdou, pod značkou Vobouch a práce s betonem, vlastně zalívání porcelánových váz do betonu, nebylo ti těch porcelánových kusů líto?

Markéta: Tak líto mi porcelánu určitě bylo, ale bez toho by to vlastně ani nešlo. Navíc tím, že máme na všechny tvary sádrové formy se jich může vyrobit nepočítaně. A k mému a myslím, že i Richardovu překvapení, jich zas tolik nepadlo. Nutno také dodat, že při našem snažení se stává teď už spíše opak, tedy že se úplně nepovede štípnout správně betonový blok, ale porcelán zůstane neponičený. V tom případě se vyseká z betonu a jede se znovu. :)

Pracuješ především s porcelánem. Co tě právě na porcelánu fascinuje? Jakou techniku nejčastěji/nejraději používáš? Pracuješ hodně s jednoduchým tvarem a bohatým dekorem, kombinuješ střídmé tvary (užitkových) předmětů s plastickým a barevným rastrem, strukturou až průsvitem. Jak tvoje věci vznikají?

Odpovídá Nela Havlíčková: Porcelán mě fascinuje od chvíle, kdy jsem začala studovat střední keramickou školu. Od té doby jsem z této cesty neuhnula a do dneška mě práce s ním těší. Těžko říci, co přesně to způsobuje. Při výrobě člověk musí počítat s deformacemi a poměrně velkým smrštěním. Lze pracovat se strukturami, barvami, hrát si se samotným tvarem… Porcelán toho nabízí tolik, že je to vlastně potěšení pro několik životů. Člověka neomrzí a nepřestane fascinovat. Při výrobě využívám především techniku lití. Umožňuje mi velkou svobodu tvarového vyjádření. Zároveň mi nabízí možnost velmi tenkého porcelánového střepu a toho ráda ve svých pracích využívám. Snažím se zkoušet hranice tohoto materiálu a maximálně využívat jeho vlastností.

Vkládání různých keramických a barevných hmot do formy určené na lití nebo zatáčení, kombinace a barvení keramických materiálů je jistým experimentem, ale určitě to byla technologicky náročná práce. Jak tvoje věci vznikaly? Potýkala si se s technologickými problémy?

Odpovídá Martina Hudečková: Technologie vznikala vkládáním motivu do forem a jiné vytváření jednotlivých kusu předcházely zkoušky, ale experimentu jsem se nevyhnula. Vznikající motivy mě většinou uchvátily natolik, že výsledkem byla řada experimentů, které ovládla náhoda.

Je to kombinace technologie i experiment, který dává tvým věcem výraz, tento dekor vyvolává fantazii diváka/uživatele k vidění různých obrazu, příběhu – jak i název napovídá. Co tam vidíš ty?

Martina: Dlouho jsem měla tendence do vzniklých příběhů zasahovat a zvýraznit co vidím, to bych je ale omezila svou představivostí. Já v ornamentech nejčastěji vidím zvířata a částí lidských těl. Freud by byl určitě spokojen a vyvodil by z toho závěry.

Děkujeme autorům za odpovědi. Markéta Nováková a Mira Podmanická